Amsterdam

Minulý prodloužený víkend jsme díky výprodeji EasyJetu strávili na výletě v Amsterdamu.

Přípravy, narozdíl od loňského pobytu v Paříži, neproběhly téměř žádné, jen jsem tentokrát vyjímečně OPRAVDU zarezervovala hostel k velké radosti všech, hlavně mojí. Míra mi taky k promoci koupil speciální zápisník Moleskine Amsterdam. Ve středu mi volal Garth, co za zavazadla do letadla, že nevědí s Tomem, co brát. Z naší další konverzace vyplynulo pro kluky velké překvapení, a to, že naše low cost letenka neobsahuje možnost jiného nežli příručního zavazadla. Nicméně naše poloprázdné batůžky jasně ukázaly, že vláčet s sebou další kufr by bylo skutečně off topic.

Ve čtvrtek jsem nechala v práci nespokojené zadavatele úkolů a chtě-nechtě se přesunula na letisko. Tam jsme se všichni šťastně shledali u piva za 50/latte za 40. Do Amsterdamu jsme dorazili okolo páté hodiny odpolední v sestavě já-Míra-Garth-Tomáš. Zakoupili jsme lístky pro pohyb městskou dopravou, vlakem dojeli do Amsterdamu a posléze busem do hostelu. Uchváceni vlastní koupelnou, luxusními palandami a třemi metry čtverečními rozběhu v pokoji jsme si ani moc nevšimli dva metry vysokého vývodu klimatizace, který čněl z terasy hned za naším oknem. Inu nelenili jsme, povečeřeli v místním fastfoodu FEBO hranolky a burgery a vyjeli do centra. Vyjeli jsme tedy ne úplně dobře, vlastně jsme si nějak spletli trasu a omylem objeli celé město nadzemním metrem. No ale zase jsme toho hodně viděli. Byl zrovna den svatého Patrika, a tak se to v centru hemžilo opilci v kloboucích Guiness. Jen malinko jsme okusili atmosféry v coffee shopu a kluci nealko piv a já mátového čaje, a už jsme jeli zase zpátky, protože bylo jedenáct.

Druhý den jsme vstali brzy. Já asi v sedm, skoro celou noc jsem probděla. Kolem našeho pokoje z nějakého důvodu téměř nonstop lítali pubescentní frantíci, a když ne oni, klimatizace za oknem svým vibrováním simulovala pobyt v sousedství motoru letadla. Podotýkám, velkého letadla. No, ale ráno jsme se královsky nasnídali a vyjeli do centra. O půl dvanácté jsme se přidali ke skupince Sandeman's New City Tour, se kterou jsme měli dobré zkušenosti z Paříže. Prohlídka nezklamala, pán vyprávěl moc pěkně a za tři a půl hodiny jsme měli projité centrum, doporučená další místa k navštívení a taky základní pojem o historii města. Pak už byla jen zima. Hrozná zima, která mě nutila stále zacházet do obchodů :) V jednom jsme pokoupili suvenýru k jídlu, v dalším jsem si ve slevě koupila kabátek k přehození přes můj skrovný oděv. Pak jsme už jen bloumali ulicemi a našli moc pěknou hospodu Café t'Gusthuys, kde i moc dobře vařili, a pak ještě klub Thirsty Dog s pohodovým vrchním. Večer jsme se pozdně navečeřeli v Burger Kingu, což se posléze z mého pohledu ukázalo jako velká chyba, a víc už bych se o tom asi nevyjadřovala... :)

V sobotu jsem nemohla moc snídat, což mi bylo líto. Náš hostel byl celkem na periferii, ale prošli jsme si tamní trh a nakoupili sváču na den v obdobě Lidlu. Fascinovaly nás jachty kotvící uprostřed panelákového sídliště. A lidi v panelácích, co se jim nelíbilo, že je fotíme, i když my nefotili je, ale ty domy... V sobotu začalo být taky konečně hezky, svítilo sluníčko, i když byla zima. Míra na tento den zadal dva cíle: Trh ("Trhovec") a Park poblíž Leidsepleinu. Obojí jsme prošli, trhovec byl hezký a nejvíc nás na něm zaujal stánek s rybami. Dál byly hezké samozřejmě sýry a různé nakládané dobroty. Pak jsme viděli Rijksmuseum, ale dovnitř jsme nešli, a Van Goghovo muzeum, tam jsme taky nešli. Stavili jsme se v kavárně Bagels a Beans nebo tak nějak a kluci si tam dali horkou čokoládu, kterou jim přinesli v součástkách - v hrnečku horké mléko, na talířku šlehačku a ve skleničce čokoládové boby. Já měla kafe se sojovým mlíkem a Míra capuccino. No a pak jsme chodili a chodili, kluci chtěli do Zoo a podle mapy se cesta tam zdála jasná, jenže místo do Zoo jsme došli do někam uplně jinam a měli jsme už hlad a vůbec...naštěstí jsme našli metro a dovezli se do centra. Večeřeli jsme v Indické restauraci, kde Gartha překvapili intenzitou pálivosti extra pálivého jídla, co si dal. Pak jsme šli zase do hospody Thirsty dog, kde mě to moc nebavilo, protože jsem byla hrozně unavená, ale zase to byl poslední večer a nechtěla jsem jít brzy spát.

Poslední noc jsem spala jak zabitá a vibrující klima mi byla naprosto wurst. Ráno jsme si sbalili, nasnídali se a s baťůžky vyjeli do města. Garth chtěl do podzemních jeskyní, ale nakonec jsme ho přehlasovali a šli do městského muzea. Tam jsme byli řekla bych tak dvě hodiny a bylo to moc zajímavé, taky jsem tam mohla zachránit koně z kanálu. Pak jsme se šli najíst do Café t'Gusthuys a ubrali se směrem na letiště. Míra se na letišti musel rozloučit s kostkou. Kostku koupil v pátek ve městě s tím, že se bude hodit, až bude hlad. Byla to půlkilová kostka celkem ne moc dobrého třeného těsta a tahat ji s sebou letadlem do ČR byl nerozum. Tak se Míra obřadně rozloučil, prošli jsme bezpečnostní kontrolou, i když podle scanneru jsem vypadala, že okolo kotníků tahám deset kilo výbušniny, nakoupili dvě lahve Baileys za výhodnou cenu a letěli dom. V letadle všichni až na mě spali, já si dala kafe a snažila se číst si ÚZ o účetnictví podnikatelů. Moc to nešlo, byl tam fakt nízkej tlak. Ale snaha se cení, že. No a v devět už jsme s Mírou seděli nad Plzni, utopencem a nakládaným hermelínem na Lišce. A tím jsme uzavřeli naši amsterdamskou vyjížďku.