Zdál se mi sen

Tato noc byla na sny bohatá. Jeden byl obzvláště fajn...vzbudila jsem se, podívala se na telefon, bylo na něm něco po desáté. Musím vstávat, řekla jsem si...ale ještě si chviličku poležím a probudím se. Musím se...probudit..samozřejmě jsem usnula, zdály se mi sny o pohovoru, o salátu jako kytka a do nich hrála Mad About You od Stinga. Pak jsem se probudila. Bude pozdě! Znovu jsem nahmátla telefon na nočním stolku. Bylo něco před desátou.

Co se stalo se Zdeňkem Pohlreichem?

Tak jsem si včera před spaním pustila show Zdeňka Pohlreicha, toho pána z Prakulu a tý paní, co neznám, Na nože. A mám chuť na ty nože vyzvat tak akorát Zdendu. Proč? Tak pěkně od začátku.

TV Prima vysílala velmi divácky úspěšný pořad "Ano, šéfe." Mnoho lidí si ho oblíbilo, nejen podle vlastního příkladu bych řekla, že i těch lidí, kteří tu televizi zapínali právě jednou týdně a to na "Šéfa". Formát byl zajímavý, humorný a svižný, různá místa, různí lidé. Aktěři vyměnili trochu toho svého soukromí za skutečnou pomoc, Pohlreich skutečně uměl najít slabiny restaurací a navíc jim pořad dodával publicitu a většinou i dobré jméno. Podařilo se najet na právě vrcholící vlnu "Foodtainmentu"(copyright), tedy současné situace, kdy se tak trochu vracíme k tomu, co jsme pozapomněli, tak trochu je u nás každý znuděnec z kanceláře kulinárním snobem a gumetem a myslí si, že mořská sůl solí jinak, než normální.

Zdeněk Pohlreich je kuchař, part time pedagog a šoumen. V pořadu Ano, šéfe nám mohl vadit ten zbytečný tyjátr, každopádně ale šlo o vaření, Pohlreich byl svůj, vtipný a tak nějak jsme z toho všeho cítili, že to nakonec je slušný člověk.

Proč PROBOGA, sry, PROBOHA, vůbec vznikl ten paskvil, který jsem včera viděla? Znáte německou nebo i americkou Deutschland's/America's Next Topmodel? Tak si představte, že nasadíte Tyře Banks nebo Heidi Klum Pohlreichův ksicht a místo vyzáblých -náctek před něj postavíte profesionální nebo aspirující kuchaře. Až na to, že pan Pohlreich působí ještě o trochu nevěrohodněji, když je tak strašně zlý na soutěžící, a štáb je o trošku krvelačnější, když největší část pořadu věnují hysterickému řevu vyřazených. Marně hledáte náznak náhledu, humoru či šarmu. Ostatně i Pohlreich byl tak mimo, že si odmítl podat se soutěžícím ruku, když se k němu jeden nadšeně rozběhl. A to i ta drsná matriarcha Heidi to myslím udělala.

Takže si to shrňme: místo atraktivního pořadu (který, chápu, nemohl běžet věčně), tu máme "nové" Vyvolené. Zdeněk Pohlreich, místo aby využíval svého talentu, se pitvoří totálně pod svoji (alespoň jsem si myslela, že má) úroveň. Možná už nemá, nemůžu soudit, každopádně je to škoda.

Všem přeji s pořadem Na nože příjemnou zábavu, osobně si raději pustím znovu Ano, šéfe, a nechám se těšit, až zase potkám kuchaře z Botanicu, jak si v masně Lešetický přátelsky tyká s řezníkem, bere pytel kostí na vývar a jde si dozadu vybrat to nej maso. Protože tak to má být.

Kultůra

Ve středu jsem shlédla koncert zpěváka a basáka a atd Stinga. Bylo to monstrózní představení. Skoro všechno se mi na něm líbilo. Scéna byla krásně vymodelovaná, barvy a promítání k jednotlivým písním velmi vhodné. Royal Orchestra hrál jak jinak, než dobře, i zvuk byl překvapivě dobrý. Sting se na prvních třech písních rozezpívával, ale toho bych si nevšimla, kdyby mne na to Míra následně neupozornil. Na začátku hrál totiž písně, kterým orchestrální aranžmá nesmírně svědčilo. Obecně ale Sting zpívá pořád dobře. Je to profík a exhibicionista, buď ho to zpívání bavilo, nebo to skutečně dobře předstíral. Byl obklopen skvělými muzikanty, perkusista seděl hned za ním, tudíž před orchestrem, byl z Maroka a moc šikovný. Některé kusy orchestrální úprava vyloženě zvedla, jiným neubrala. Nejhorší odrhovačku asi udělala z Every Breath You Take, kterou Sting zřejmě často hraje na závěr při představování, a která byla změněna na téměř veselý pochoďák. Skvělé bylo, že člověk se cítil po koncertu neošizen - nebyla vycpávka předkapelou, o kterou nikdo nestál, začátek měl být v osm a Sting přišel na jeviště jen asi pět minut po osmé a okamžitě začalo vystoupení. V polovině byla přestávka, Sting ohlásil, že bude trvat dvacet minut, a trvala. Žádné hvězdné manýry, žádné okecávačky. Poctivý a kvalitní výkon. Takhle má vypadat pop music!

Co mě otravovalo, bylo asi celé VIP patro, kde si zřejmě neuvědomovali, že filharmonie pracuje s různými úrovněmi hlasitosti. Pianissimo až piano bylo zásadně přehlušováno bujarým veselím a cinkáním příborů a sklenic osob, které si koncert Stinga zřejmě spletly s Kabáty. Vtipní byli lidé, kteří měli potřebu si celý koncert natáčet, i ti, kteří vzbuzovali u sousedů pohledy "to snad nemyslíte vážně", když je potřetí ozářili bleskem, který jim, pokud tedy netoužili zvěčnit ony sousedy, mimochodem k ničemu nebyl, že. Kupodivu mi zas tak moc nevadilo, že jsem nemohla sedět vedle Míry - když jsme tři dny po začátku prodeje sháněli lístky, sehnali jsme již jen ob řadu za sebou. Alespoň jsem mohla užívat sousedství dámy, která se na své sedačce neustále natřásala :) Velké mínus je nějaká hrozná viróza, která mne hned ve čtvrtek oddělala, a díky níž do sebe teď láduji antibiotika, jelikož se mi včera rozjel kvalitní zánět dutin.

Dále jsem dnes poprvé vařila vývar z telecích kostí. Vařila jsem to jen dvě a půl hodiny, prý se to má čtyři, ale to mám na oběd čekat do večera?

Vesmírná Odysea

Takže mám za sebou obě dvě státnice. Což je moment, ku kterému jsem po celou dobu studií vzhlížela s obdivem a touhou podobnou té, s jakou dvojice Resch Braun vzhlížela v třicátých letech minulého století k měsíci. Nebyla bych to ovšem já, kdybych připlula na onen Měsíc a začala si lebedit, že tu jsem, že. Člověk mého typu se okamžitě po přistání začne vztekat, že v druhé polovině letu došla Plzeň, že se na měsíci špatně zatloukají stanové kolíky, nehoří tu oheň a nefungují mobily.

Jinými slovy, momentálně finišuji diplomku, což spočívá v tom, že z nesourodého fasciklu nesrozumitelných výpisků, který jsem se neúspěšně pokusila udat jako diplomku svému vedoucímu, tvořím diplomovou práci. V pátek mi pan vedoucí osmdesát minut promlouval do duše, kterak jsou ty které části práce not suitable a proč. Vzhledem k tomu, že jsem téměř vše, co mi říkal, předem tušila, vytočilo mne to tím víc.

Ve středu jdu na Stinga, který vyjel do světa a z konzervy žere párky se symfonickým orchestrem města Londýna. Nedělám si iluze, může to být poslední příležitost nás divochů ho vidět. Stejně jako Stewarta Copelanda v Eindhovenu v listopadu, kam se mnou ale nikdo nechce jet, i přesto, že se tam i zpět dá dostat lowcost aerolinkami za tisíc korun. Přece si nebudu věčně preludovat písně Karla Gotta.

Dále si připravuji půdu pro hledání práce, na což se celkem těším, i když to bude asi psychicky náročné. Nicméně práce mne vždy bavila. Takže je na čase, aby přestala, protože teď už to bude napořád!

Zítra jdeme na to

Tak už zítra mám termín poslední státnice na právech. Uvidíme, jak bude přát štěstí a kolik z toho, co jsem se učila, si před zkouškou vybavím. Snažila jsem se to nepodcenit, ale ani nepřecenit. Prostě se připravit na to nejdůležitější. Už se mi to mnohokrát vyplatilo.

Včera jsem dala svůj šestý a sedmý seskok s padákem (ano, mami), abych se na to mohla podívat trošku s odstupem, čili z výšky:)

Dneska to naposled projedu. Samozřejmě, že mám pocit, že se to spíš znovu učím, ale to není žádná novinka. To je teda život, co? :)