Konkurence

Začněme obecně: konkurence je v dnešním světě hodně. Vlastně je o konkurenci všechno. O naši pozornost denně soupeří tisíce vjemů, zpráv. Spousta činností se pere o naši přízeň. Blogování, vaření, učení, kamarádění, běhání, válení se a zewling. Nejokatější je ten souboj na internetu. Ve virtuálním světě touží po své dávce klikanců snad každý. Nejen provozovatelé inzerce, profesionálních serverů, ale v neposlední řadě i bloggeři (až na mne samozřejmě, já píšu pro sebe a vůbec).

Inu, stalo se, že na svět přišel zase nový. Blog. Kamarádka Stáňa (se kterou jsem dneska zrušila kafe, protože nemám čas) je novinářka, člověk by tudíž řekl, že má psaní dost, a ono ne, ne, že bych psala složitá souvětí, kterým sama nerozumím, možná ze mne bude nový Jiří Přibáň, se rozhodla a založila si také blůžek. Jmenuje se Stuff Pecková Likes a já mu přeji spoustu zajímavých postů, nákliků a lajků.

P.S. Diplomka se chýlí ke konci, jsem ráda.

Nudím se

při učení správního práva, tak jsem si alespoň našla na stránkách NSS konečně zveřejněnou právní větu rozsudku, který jsem z velké části tak nějak psala během své stáže na NSS. Fakt, že závěry mnou nalezené se objevily ve sbírce rozhodnutí mne naplňuje Hermesovskou úřední pýchou. Věta je zde. Krása, no ne? :)

Prázdno

Tak tu máme druhou polovinu prázdnin. Krom dovolené v Norsku, Žafestu a učení na státnice toho není moc nového.

Žafest proběhl tento (právě minulý) pátek a sobotu. Nejvíce mne potěšil Xindl X a jeho kapela, tedy, upřímně hlavně jeho kapela. To, že Xindl (Ondřej Ládek) umí zpívat, má skvělé texty a chytlavé melodie, jsem věděla. Ale že jeho doprovodná kapela, složená ze dvou mladých Cidlinských a jako záskok Štěpána Smetáčka za bicími, bude hrát tak profesionálně, to jsem nečekala. Spousta radosti z jejich vystoupení byla. A už ne tolik z Gulo Čar, kteří hráli po nich. Ale zase jsme si u nich dobře zahráli fotbálek :) Ještě bych vyzvedla tmavé pivo Master, jež čepovali v rokáči, a které je opravdu zajímavé a kvalitní...včetně té kocoviny po něm.

V Norsku jsme byli týden a půl, čtyři dny jsme strávili na cestě tam a zpět. Cesta byla velmi nebezpečným adrenalinovým sportem, při návratu jsme se proto rozhodli ji zpestřit návštěvou Uppsaly a Stockholmu. Rozuměj, když už jedeme přes půl zeměkoule, mohli bychom se alespoň někde zastavit. Ve Stockholmu nás pobavily městské slavnosti metalu - na celém náměstí se popíjelo pivko a naslouchalo koncertu kvalitní severské deathmetalové kapelky.

Samotné Norsko nechci nějak přehnaně popisovat, až (jestli, známe to ovšem :)) Jeff někam pověsí poctivě každý den zapisovaný deník jeho bráchy, budeme mít kompletní záznam. Zážitků je samozřejmě moc. Ale kdybychom nebyli tolik závislí na každém rozmaru počasí, kdyby nebylo tolik problémů s logistikou a tolik výdajů, byla by ta dovolená úplně skvělá. Když na severu Norska prší, vypadá to, že nikdy nepřestane - počasí jako listopad doma, mlha, vítr, zima, mokro, a všechno vypadá beznadějně. Jenže pak najednou pršet přestane, peřina mraků se začne protrhávat, nakonec ještě uvidíme sluníčko, než zajde a začne pokreslovat oblohu odspodu jako své krvavé představení západu, který se úplně nepozorovaně přemění na něžný východ slunce...a my se jen modlíme, aby tohle počasí vydrželo co nejdéle. Většinou vydrží celé dva dny.

Děkuji za pozornost. Odebírám se přečíst něco správního práva, zajít na oběd s Jitkou, kamarádkou z (Mokré čtvrti) Linklaters a pak se zas učit, prát, psát, pít kafe a jíst. Dolce Vita! Enjoéro la video followinga!